SAXANA je logo
1. 2. 2007
"Saxana je takové moje logo..."
Petra Černocká je opravdová dáma. Je milá, příjemná a usměvavá i když je čarodějnice. Na to, jak, vypadat na dvacet žádný speciální recept nemá a přeje si prožít hezké stáří.
Jste herečka, zpěvačkou, moderátorkou, děláte ještě něco, o čem nevíme? Malujete obrazy?
Ono už takhle to vypadá bombasticky. Začal jste herečka, to skutečně moc nejsem, ale je vidět, že ten film o Saxaně se tak hluboce zapsal, že novináři mi tenhle uctivý titul přilepují a říkají „ herečka a zpěvačka“. Je to přesně obráceně. Jsem především zpěvačka a to, že někdy něco napíšu do novin, nebo že si píšu texty je natolik příbuzné zpívání to jsou spíš výboje do podobných profesí. Ale že bych od zítřka začala dělat něco jiného, překvapivého, to určitě ne, protože v podstatě jsem lenoch.
K tomu herectví se stavíte tak rezervovaně, netáhne vás to na „prkna“, někam do divadla? Nebo kdyby přišla nabídka třeba na film?
Já bych občas šla do divadla, jako divák, a to taky dělám, protože jsem teď absolvovala, všechny nové muzikály a řekla jsem si: „Tak dost, to chce něco pořádného“ a šla jsem do Divadla Komedie na představení a najednou si uvědomujete, když je dobré divadlo a když se povede, tak má daleko hlubší ponor než všechny muzikálové „tralala“ a je jedno jestli je v tom tenhle nebo onen herec, záleží opravdu na tom, zda je divadlo dobré. U muzikálů jsem se v poslední době otrávila, protože tam se nemůže stát, aby všichni dobře hráli i zpívali. Ale divadlo je báječné, klasické herce obdivuji především za jejich pokoru, se kterou to dělají, protože to opravdu není legrace.
Já spíše chodím ani ne tak na „kusy“, ale do divadel. Vím ve kterých divadlech mohu očekávat civilnější hraní, které mám ráda. Asi dlouho jsem nebyla v Národním divadle, ale vždycky může jít člověk do divadla Na zábradlí, Bez zábradlí, do Činoherního klubu. V Komedii jsem byla, na těžkém kuse od švédského autora, protože tam hrála Zdena Hadrbolcová, kterou znám léta, herečka, která stále tíhne k avantgardnímu a těžkému divadlu. Bylo to bezvadné, moc se mi to líbilo.
Jak to bylo se Saxanou, jak jste se dostala k tomu filmu, byla to náhoda?
Ano, byla to náhoda, pak-li že neuvěřím tomu, že nic není náhoda, jak se teď hodně říká. Byla to taková živototvorná náhoda, protože od té doby bylo všechno směrováno jedním směrem. Že já jsem čarodějnice a tím pádem jsem byla slavnější i jako zpěvačka a už všechno pěkně šlo samo a určitě i na mém pohřbu jistě někdo nezapomene v projevu připomenout, že jsem byla Saxana. Já jsem si na tu věc už zvykla, je to takové moje logo a je to věc, která mi v pracovním životě hodně pomáhá. Někdy mě to mrzí, pochopitelně, protože občas mám pocit, že pro některé lidi jsem od těch dvaceti let, kdy jsem to natočila, nemusela existovat, protože, jim je jedno, že jsem natočila nějaké písničky, CD, že si skládám muziku, protože pro ně zůstávám hlavně a zásadně čarodějnicí. Ale na druhou stranu proč ne….
Paní Petro, říkala jste, že ve dvaceti letech jste natočila Saxanu, všeobecně se o Vás ví, že vypadáte stále na těch dvacet ne-li na devatenáct …
Pokud mi chcete lichotit, řekněte alespoň třicet nebo čtyřicet, abych tomu mohla věřit…(smích)… čtyřicet by bylo přehnané ...
Bohužel by to nebylo přehnané, možná ani těch padesát, ale tady je problém v tom, že nás naši milí diváci a obdivovatelé, myslím tím nás herečky a zpěvačky a vůbec dámy od umění zbytečně podezřívají, že máme nějaké recepty, že stále vypadáme krásně.Třeba Helenka Vondráčková opravdu stále vypadá bezvadně, ale je to tím, že když se živíte obličejem a postavou, tak musí se proto něco dělat. Já samozřejmě věnuji daleko více péče své bytosti, než třeba paní, která má tři děti a ráno nastupuje všest hodin do zaměstnání nebo vstává. Já si uspím svých osm hodin denně a když ne, tak se ze mě okamžitě stává šedesátiletá dáma, která by se sebou měla okamžitě něco udělat.
Zažila jste životní období, kdy se vyloženě nedařilo, kdy to bylo složité, kdy to vypadalo, že se budete živit něčím jiným?
Většinou to bývá tak, že když se nedaří osobně, tak to většinou na vás padá všechno. Já jsem měla takové období, mohlo mi být tak kolem třiceti a musím říct, že se to sešlo… Rozpustila jsem kapelu, protože mi dal nabídku Country Beat Jirky Brabce, já jsem s nimi už synchronně zpívala i se svými Kardinály, oni na mě pořád tlačili, až rozpustím kapelu, že zůstanu u nich místo Nadi Urbánkové, která tehdy byla nemocná a já jsem trošku vyčkávala, protože mi to přišlo nefér, to že Naďa byla v nemocnici a všichni se tvářili, že už nikdy zpívat nebude, což byl omyl. Tenkrát jsem tedy rozpustila svoji kapelu, ale Jirku Brabce jsem už nesehnala. Takže to byla taková klasika, to se někdy v muzice stává. Byl to obyčejný podraz. Říkám to otevřeně, protože vím, že by to Jirka nikdy nemohl zapřít. V tu dobu jsem se ještě „šikovně“ rozvedla. Byla jsem bez práce v obrovském bytě, ze kterého by mě tehdy byl bolševik velmi rychle dostal... Snad teď už se dařit bude, protože to období bylo hrozné, opravdu.
Jak vzpomínáte na obdob spoluprácí se skupinou Zdeňka Merty?
Zdeněk Merta a Kardinálové. S nimi jsem prožila velký kus života, vůbec jsem nemigrovala v oblasti muziky, s nimi jsem začala s nimi jsem skončila. Bylo to bezvadné období. Zdeněk je nadaný muzikant, talentovaný, inteligentní, jemný a hlavně fajn chlap. Bylo tohezké období na které se nedá zapomenout. Byl to střed mého života, to čemu jsem se ve svém životě nejvíc věnovala. Spousta zájezdů, vystoupení, nové písničky, na to se dobře vzpomíná.
Co vůbec předcházelo tomu, že jste se dala na dráhu profesionální zpěvačky, začala jezdit s kapelou. Měla jste ty úvahy ve chvíli, když jste dokončovala školu?
Já jsem byla holčička, která nebyla moc studijní typ, ale je pravda, že už jako dítě jsem hodně zpívala, třeba v dětských souborech,vyhrávala jsem soutěže tvořivosti mládeže atd.. Bylo úplně jasné, že se to musí zkusit na konzervatoř, kde v podstatě ta matematika nebo chemie nebyla.Takže jsem šla na konzervatoř, udělala jsem zkoušky a školila jsem se pět let k opernímu zpěvu. A šlo to docelav pohodě. Měla jsem samozřejmě kolegyně, u kterých bylo jasné, že se tomu budou věnovat, byly statnější, měly silnější hlas, já jsem tam byla trošku jako „učeň“ navíc, jsem taky většinou zpívala jen kuchtíka v Rusalce, ty Rusalky zpívaly „pořádné“ umělkyně.
Když už jsme načali Váš hudební vývoj a jak to všechno šlo, co tomu předcházelo, co jste poslouchala v té době, kdy jste chodila na konzervatoř a co posloucháte dnes?
Já jsem byla strašně zamilovaná do Peter Paul and Mary, poslouchám folkové kapely, chodila jsem samozřejmě na Spirituál kvintet,dokonce když měli nějaké vystoupení v Lucerně, památeční, 30 let činnosti, tak mě pozvali a tvrdili mi do očí, že jsem s nimi chvíli zpívala, což asi je pravda a já jsem to už zapomněla. Motala jsem se kolem nich, možná že jsem párkrát s nimi vystoupila a prostě jsem měla ráda tenhle druh muziky. Ale poslouchám všechno, abych měla přehled. Osobně mám ráda třeba Eltona Johna nebo Stinga.
Co dělá dcera? Je nějak umělecký „hozená“, jak se říká?
Já jsem byla úplně stejné „torpédo“, jako je ona, spíš bych řekla, že jsem byla klidnější, ona je mimořádně aktivní, a navíc na rozdíl ode mě je studijní typ, takže to nebude mít jednoduché, chce všechno studovat. Já jsem nechtěla nic a ona chce všechny školy na světě. Takže jipřijali na dvě vysoké školy, samozřejmě skončila u toho, že dělá novinařinu. Muzice se ale taky věnuje, zpívá se skupinou Funky Feast, skládá si písničky, no myslím, že je nakonec po mámě…
Má Petra Černocká nějaký nesplněný sen?
To jsou úplně povrchní drobnosti. Hamounské. Chtěla bych si jednou koupit úplně nové auto, protože ve mně se vždycky objeví spořivá duše a koupím si rok staré, protože přece když koupím nové, tak rovnou tratím. Chtěla bych mít placatý domeček, protože mám nahoru do dvou pater a už se mi tam nechce „šplhat“. Sice zklamu moji kočku, protože ta to naopak používá jako rozcvičku nahoru dolu, ale já bych chtěla takový jako mají v Americe, domeček placatý, s pokojíčku do pokojíčku, vždycky jenom schůdek a uprostřed bazén, krytý…To nebudu mít nikdy, to já vím, ale je to přirozený sen, bylo by to hezké si na stará kolena každý den zaplavat a zdravé. Třeba po někom náhodou něco zdědím a peníze budou. Jinak bych chtěla, abych stále byla sama sebou. Také bych chtěla mít pěkné stáří, jo a aby můj přítel a kolega Jirka byl pořád tak skvělý, zábavný a spolehlivý chlap…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář