RECEPT na šťastné manželství
Někdy je dobré odjet krmit kočky
S manželem jsme spolu dvacet let. To je myslím slušná dávka na to, aby se dva naučili být tolerantní. Za takový čas člověk, ať chce nebo nechce, předvede svému partnerovi i to nejhorší, co se na něm najde. Často je třeba si připomínat, že když mě ten druhý strašlivě štve, tak je víc než jisté, že on občas se mnou zažívá tytéž pocity.
Jednou či dvakrát do roka mě opravdu vytočí, a to si pak představím, jak by se mnou zamávalo, kdyby se mu něco stalo. Třeba by si zlomil nohu, nebo tak něco. A vztek mě hned přejde. Nevím, jaké techniky používá on, aby přežil moje slabé chvilky, ale vsadím se, že základ je v tom, co zní dost obyčejně: ti dva se buď mají, nebo nemají rádi.
Láska to už zařídí sama. To, co mohu doporučit, je nebýt spolu pořád, mít od sebe občas volno. Můj muž je třeba každé úterý, středu a čtvrtek na chalupě, kde krmí naše kočky, a v pátek nastupují ke krmení hodní sousedi, protože my většinou o víkendech někde vystupujeme. Kdyby někdo poslouchal, jak mi z chalupy telefonuje, tak by měl asi dojem, že jsme oba čerstvě zamilovaní. To je dobrý, ne?